Petrovy stránky

Před chvílí jsem dostal zprávu, že sestra Irena odjela z Kostariky do státu Panama. Je to další zastávka na její cestě po státech Střední Ameriky.

Panama se nachází mezi státy Kostarika a Kolumbie, viz. mapa. Panama kontroluje světoznámý Panamský průplav, který spojuje Altantický a Tichý oceán. Panama má přes 3 milióny obyvatel a její hospodářství je založeno převážně na službách. Podnebí je zde horké a vlhké po celý rok.

Kostarika je malý stát ve střední Americe, kde se momentálně nachází moje sestra Irena. Odjela tam nedávno a zdrží se zde asi tři měsíce.

Kostarika se nachází mezi státy Nikaragua a Panama. Z jedné strany ji omývá Tichý oceán a z druhé strany Karibské moře. Vše je dobře vidět na mapě. Kostarika je velký vývozce banánů a kávy. Také turistický ruch zajišťuje nemalý příjem do státní pokladny.

A jak je v Kostarice? Podle posledních informací prý ráj na zemi. Pěkná příroda, teplé a slunečné počasí, akorát tak na koupání v moři. Jenom ceny jsou kvůli turistům trochu vyšší.

Agricola je další desková hra, kterou jsem hrál s Honzou, Jardou a Kubou. Jedná se o hru, ve které si každý hráč buduje svoje vlastní hospodářství - chová domácí zvířata, pěstuje zemědělské plodiny, zvětšuje své obydlí, rozmnožuje potomstvo a dělá další činnosti nezbytné pro dobré fungování a prosperitu hospodářství.

Jedná se o poměrně rozvinutou hru, vždyť jen výklad pravidel nám zabral skoro hodinu. Herního materiálu je opravdu hodně a zabere na stole dost místa. Hra není zase až tak složitá, ale je potřeba několik her, aby si člověk hru osahal a věděl co a jak.

My jsme hráli přes 3,5 hodiny, ale to proto, že to bylo poprvé, příště by doba hraní byla podstatně menší. I když jsem v celkovém hodnocení dopadl dost bídně, přesto se mi hra líbila. Agricola získala i několik světových ocenění a myslím si, že právem.

Více informací o Agricole se dozvíte například na www.hrajeme.cz.

Po nějaké době je tu zase seznam knih, které se mi podařilo přečíst.

První kniha Jeho Světlo od Danielle Steelové není žádný zamilovaný román pro ženy, jak by se podle jména autorky mohlo zdát. V této knize Steelová vypráví život svého syna, který trpěl maniodepresivní poruchou a který si v 19ti letech vzal život. Je to velice silný příběh, na který se jen tak nezpomíná. Moje hodnocení: 90%.

Další dvě knihy jsou od české autorky Valji Stýblové. Kniha Nenávidím a miluji popisuje život středoškolského profesora latiny, který si vezme za manželku svou studentku. Moje hodnocení: 80%.
Ve druhé knize Na konci aleje je zajímavým způsobem vylíčen život starých lidí v domově důchodců očima jedním z nich. Moje hodnocení: 75%.

Poslední dobou jsem stále narážel na knihu Pýcha a předsudek od Jane Austenové. Nedalo mi to a přečetl jsem si ji. Kniha je tzv. román rodinného života, který s ironickým podtextem líčí prostředí anglického venkova, tamní rodinné vztahy a snahy matek najít pro své dcery vhodné ženichy. Abych pravdu řekl, čekal jsem od toho více. Moje hodnocení: 70%.

Knihu Duna od Franka Herberta musí znát každý milovník Sci-Fi. Kniha pojednává o pouštní planetě Arrakis, zvané Duna, na níž se nachází melanž, vzácné koření, prodlužující lidský život  a poskytující jeho uživateli mimořádné psychické schopnosti. Moje hodnocení 85%.

Poslední dvě knihy jsou také z oblasti Sci-Fi a obě je napsal Orson Scot Card. Kniha Enderova hra strhujícím způsobem popisuje výcvik malého geniálního chlapce Endera Wiggina, který může zachránit lidstvo před invazí termiťáků. Moje Hodnocení: 90%.
Druhá kniha Enderův stín je paralelní kniha ke knize Endoerova Hra a vypráví o mimořádném chlapci Fazolkovi, který změní poměry ve městě a ovlivní i osud Endera Wiggina. Moje hodnocení 95%.
Obě knihy se čtou jedním dechem a jedna je lepší než druhá. Pokud byste si je chtěli přečíst, tak si nejprve přečtete knihu Enderova hra a pak Enderův stín.

Dnes 2.10.2010 ve 12:00 se ženil Honza - můj kolega a kamarád. Bral si svoji dlouholetou přítelkyni Blanku, které to velmi slušelo.

Já jsem se zúčastnil svatebního obřadu v Chrasti jako nezávislý fotograf, který doplňoval najaté profesionály. Obřad se povedl a vše proběhlo tak, jak má být.

Já tímto Honzovi a Blance přeji vše nejlepší na jejich společné pouti životem  a ať jsou tak šťastni, jako byli v prvních minutách manželství.

Na začátku srpna jsme byli pozváni na svatbu našich dobrých kamarádů Petra a Věrky.

Obřad se konal v kapli na hradě Vladštejně a já měl tu čest dosvědčit jim jejich společné "ANO". Po obřadu jsme vše náležitě oslavili ve známém hostinci Mexico, který nejednou posloužil jako kulisa při natáčení českých filmů. Celá svatba se vdařila a my můžeme popřát novomanželům všechno nejlepší na jejich společné cestě životem.

Pár fotografií ze stavby si můžete prohlédnout v mé fotogalerii.

Asi se vám již někdy stalo, že jste si chtěli koupit nebo půjčit pěknou knihu, ale když jste přišli do knihkupectví nebo do knihovny, nevěděli jste, která je ta pravá.

Je několik možností, jak se dopátrat k pěkné knize. Buď vám ji doporučí váš známý, nebo si na internetu najdete různé recenze a žebříčky knih. Dobrou databázi knih včetně stručného popisu a hodnocení má na svých stránkách Miloš Němec. Nedávno zde vyšel pěkný příspěvek, jak najít tu správnou knihu. Příspěvek obsahuje odkazy a popis různých zahraničních žebříčků, takže je potřeba, abyste uměli aspoň trochu anglicky nebo si názvy knih přeložili do češtiny, např. pomocí Google překladače.

Také já na svých stránkách čas od času vydávám příspěvek, ve kterém velmi stručně popisuji knihy, které se mi podařilo přečíst. Nejsem však velký čtenář, takže je to spíš pro oživení stránek .

A když už si vyberete nějakou tu knihu, tak vám přeji, ať vás pohltí a přečtete ji jedním dechem, protože málo co se vyrovná dobré knize.

Včera se po téměř 12ti letech vrátila z Ameriky zpět do Čech moje sestra Irenka. My jsme během té doby za ní párkrát do Ameriky přiletěli, ale ona v Čechách nebyla, až do včerejška.

Irenka měla mít s sebou hodně kufrů a velkou krabici, tak jsem si od kamaráda půjčil Felicii Pickupa, protože do mé Fábie by se to nevešlo. Těsně předtím, než jsem měl s mamkou vyrazit do Prahy na letiště, mi Pickupa u baráku nabourali. Naštěstí bylo auto pojízdné a dovezlo nás zdárně tam i zpět. No, ale pak si něco půjčte.

Na letišti jsme čekali asi hodinku a pak jsme Irenku uviděli. Let měla bezproblémový a vypadala docela svěže nato, že asi dva dny nespala.

Teď se bude nějakou dobu aklimatizovat, jednak z časového posunu a jednak, že za těch 12 let se zde toho hodně změnilo a nějakou dobu jí potrvá, než to všechno vstřebá.

Dnes jsme byli již podruhé na samosběru jahod. Na plantáži nám zvážili košíčky, my si nasbírali 6 kg jahod a pak jsme zaplatili 30Kč za kilo.

Taky jsme letos kupovali jahody v Polsku. Kilo bylo sice jen za 25Kč, ale kvalita nic moc. To ty dnešní jsou chuťově vynikající a krásně voní. Chutnaly i Aničce, která byla s námi na plantáži a pomáhala nám je sbírat.

Je to už poměrně dlouhá doba, co jsem psal o knihách, které jsem přečetl. Od té doby se moje sbírka zase o něco rozrostla, i když byly i knihy, které jsem četl a četl a stejně jsem je nedočetl a raději jsem je vrátil.

Začnu knihou Ptáci v trní od Colleen McCullough. Je to světoznámý bestseller, který byl i úspěšně zfilmován. Říká se, že je to především ženský román, ale i mně, mužovi, se líbil. Román vypráví o rodině Clearyů, která se z Nového Zélandu přistěhuje za svojí bohatou příbuznou na ranč do Austrálie, kde pro rodinu začíná nový a leckdy i těžký život. V románu najdete lásku i bolest, život i smrt. Moje hodnocení: 90%.

Další dvě knihy jsou od Ivana Krause, bratra herce a moderátora Jana Krause. V knize Číslo do nebe humorným způsobem popisuje své dětství v Praze. Moje hodnocení: 80%. V další knize Výhodné nabídky, aneb život na západě popisuje svůj život v kapitalismu se vším, co k němu patří. Moje Hodnocení: 70%.

Zpěvák Michael Jackson je již přes rok mrtvý a mediální zájem o něho silně poklesl, nicméně jsem si o něm přečetl dvě knihy. Kniha Michael Jacson 1958-2009, kterou napsal David l´Hermitte, velmi podrobně a nezaujatě popisuje zpěvákovu životní a hudební dráhu. Moje hodnocení: 85%. Knihu Moonwalk napsal Michel Jakson sám a jedná se o jeho autobiografii. Moje hodnocení: 80%.

Naposledy jsem přečetl knihu Směšné lásky od Milana Kundery. Je to soubor krátkých povídek, které se velmi hezky čtou a ve kterých svou úlohu hraje láska, sex a věčný konflikt mezi mužem a ženou. Moje hodnocení 90%.

Už 5 let dojíždím za prací do Vysokého Mýta. Vždy jsem jel autobusem a poslední dobou převážně autem. Včera jsem poprvé jel do práce na kole.

Nejhorší bylo přinutit se ráno sednout na kolo a jet. Když už jsem na kole seděl, bylo to dobrý. V práci jsem si dal po příjezdu sprchu a bylo mi fajn. Zde jsou hodnoty z tachometru: vzdálenost 18km, čas 50min, průměrná rychlost 22km/hod.

Doufám, že se ještě párkrát přinutím jet do práce zase na kole, protože to je jedna z mála mých fyzických aktivit.

Je to zhruba 3 měsíce, co jsem přestal pít kávu.

Dříve jsem pil tak 2-3 rozpustné kávy denně. Když se do naší firmy koupil nový presovač, kam se sypala poměrně kvalitní zrnková káva, mělo to u lidí velký ohlas. Za 4 Kč byla k dispozici velmi chutná a kvalitní káva, i s mlékem.

Ze začátku jsem na ní chodil taky, ale jednou to se mnou pěkně zacvičilo. Připadal jsem si jak nadopovaný, nemohl jsem se na nic soustředit, jako kdybych si píchnul kofein přímo do žil. Od té doby jsem kávu omezoval, až jsem jí jednoho dne přestal pít úplně. Žádný absťák jsem pak nepociťoval, ba naopak, od té doby se cítím lépe a místo kávy si v práci dávám z automatu kapučíno za 5 Kč.

Nedávno jsme získali volné vstupenky do Východočeského divadla Pardubice na mezinárodní festival Jazz Dance Open. Mně se zpočátku moc nechtělo, protože umělecké tancování mě moc nebere a vlastně jsem ani nevěděl, co mě čeká. Nakonec jsme ale jeli a nebylo to tak špatné, jak jsem původně myslel.

Vydařil se začátek představení, ale především jeho konec. Prostřední část jsem jaksi nepochopil a nic mi to neříkalo. Na začátku vystoupila exotická skupina z Afriky - čtyři černoši a jedna silnější černoška, kteří předváděli tanečně bubenickou show. Jako poslední účinkující vystoupila profesionální skupina tanečníků z ruského Krasnojarska - asi 5 tanečníků a 15 tanečnic. Tancovali parádně a dlouho a byla na ně pěkná podívaná. Podívaná byla především na pohlednou tanečnici, která na úplný závěr vystoupení tancovala nahoře bez. Jak se říká, konec dobrý, všechno dobré .

Kamarád Jarda dnes doma pořádal velké herní odpoledne. Pozval mě a kamaráda Honzu na novou deskovou hru od Vládi Chvátila "Vládci podzemí".

Když Jarda vysypal hru z krabice, žasli jsme s Honzou, kolik je tam herního materiálu. Spousta hracích plánků, kartiček, figurek, kostiček, koleček, prostě síla. Po první půlhodině vysvětlování jsme stále moc nechápali, v čem hra spočívá a zdála se nám dost složitá. Já jsem zhruba věděl "která bije", protože jsem znal počítačovou hru Dangeon Keeper, podle které se Vláďa Chvátil při návrhu této hry inspiroval.

Nakonec jsme si stihli zahrát první polovinu hry a získali tak představu, jak se hra hraje. Jestli někdy vyšetříme volné odpoledne, tak si hru určitě zase zahrajeme.

Pokud byste se chtěli o této zajímavé a propracované hře dozvědět více, tak můžete například na této adrese.

Je to k nevíře, ale celé letošní jaro v Čechách prší. Řeky se vylévají z koryt a na některých místech jsou dokonce záplavy. Prší několikrát denně a sluníčko vylézá jen velmi zřídka. Někteří meteorologové přisuzují toto počasí islandské sopce Eyjafjallajökull, která začala 14.4.2010 chrlit do vzduchu oblaka prachu. Kvůli sopce byla dokonce na pár dní uzavřena letecká doprava nad Evropou.

Velká voda se nevyhnula ani naší firmě. Před týdnem se odpoledne přehnala přes Vysoké Mýto prudká průtrž mračen a málem to zaplavilo naší budovu. Voda z polí se valila po silnici přímo k naší firmě, která je umístěna v dolíku. Stačilo pár centimetrů a nateklo by nám do firmy hlavním vchodem. Přijeli dokonce i hasiči, kteří situaci ale už pouze kontrolovali. Mně to nedalo a udělal jsem mobilem pár fotek.

Spolu s kolegou Jardou jsem byl pozván ke kolegovi Honzovi na hraní deskové hry Carcassonne.

Nejprve jsme byli provedeni celým domem včetně zahrady a já si sem tam udělal fotečku. Před hraním jsme dostali vynikající tvarohovou bábovku, kterou Honza vlastnoručně upekl. Samotné hraní trvalo něco přes hodinu a já si asi po dvou letech opět zahrál tuto pěknou deskovou hru.

Při zpáteční cestě jsme viděli krásně zbarvenou duhu, prostě hezký den se vším všudy.

Před nedávnem přišel kolega s návrhem, že bychom si u něho doma mohli zahrát nějaké deskové hry.

Slovo dalo slovo a před týdnem jsme se po práci sešli u kolegy a zahráli si dvě hry: O Zoo le Mio a Cartagenu. Bylo to příjemné odpoledne, jen to trošku kazil fakt, že jsem v obou hrách pěkně propadnul. No, třeba mi to příště půjde lépe .

Nedávno mě mile potěšilo, že kolegyně si na základě mého článku o knihách Johna Steinbecka půjčila z knihovny dvě knihy tohoto autora. Od té doby jsem zase pár knih přečetl. Protože jsem narazil na www stránky Miloše Němce, kde se mimo jiné najdou krátké recenze a hodnocení 606 knih (k dnešnímu datu), budu se při popisu knih odkazovat na tyto stránky (pokud se zde kniha bude nacházet).

1) První kniha byla opět od Johna Steinbecka s názvem Na plechárně. Tuto knihu mi doporučil kamarád a musím říci, že nebyla špatná. Moje hodnocení: 75%.

2) Další kniha se jmenovala Pi a jeho život od Yanna Marvela. První část knihy se trošku vleče, ale druhá část knihy se čte jedním dechem. Moje hodnocení: 90%.

3) Kniha Poslední kabriolet od Antona Myrera se četla moc hezky, určitě stojí za přečtení. Moje hodnocení: 90%.

4) Poslední kniha "Stepfordské paničky", kterou napsal Ira Levin, se odehrává ve městě Stepford, do kterého se přistěhuje Joanna se svým mužem a dětmi. Joanna je emancipovaná žena, která záhy zjistí, že místní ženy se chovají velmi zvláštně. Po pár měsících, co zde žije se náhle její kamarádka radikálně změní a Joanna záhy přichází na hrůznou skutečnost ... Moje hodnocení: 80%.

16. ledna Anička oslavila svoje druhé narozeniny. Přišlo plno gratulantů a Anička kromě hraček a oblečení dostala také 3 dorty. První byl s krtečkem, druhý voněl po medu a třetí se klepal jako sulc. Všechny dorty byly vynikající a zanedlouho se po nich jen zaprášilo.

Anička "slavila" až do večerních hodin a určitě to pro ni byl silný zážitek. Pro nás to byl taky výjimečný den, vždyť další narozeniny bude mít Anička až zase za rok .

Na začátku nového roku 2010 celou Českou republiku postihly nezvykle vydatné sněhové srážky. Lámaly se stromy, sinice byly neprůjezdné a někde dokonce nešel ani elektrický proud - prostě kalamita.

Začalo to v pátek 8. ledna, kdy již v ranních hodinách se spustil sníh a padal a padal. S malými přestávkami padal celý pátek, sobotu a neděli. Nejvíce sněhu napadlo ve Východních Čechách na Pardubicku, takže přesně tam, kde bydlíme. Napadlo zde kolem půl metru sněhu a ani místní starousedlíci tolik sněhu nepamatují. Dokonce jsme byli i ve večerních zprávách televize Prima.

A jak se to u nás projevilo? Některé příjezdové cesty byly kvůli popadaným stromům neprůjezdné, nejezdily autobusy a skoro 3 dny u nás nešel elektrický proud. Teda občas ho na hodinu pustili, ale spíš nešel, než šel. Večer jsme si svítili baterkami a svíčkami. Zimou jsme netrpěli, protože máme topení i na dřevo. a odklízení sněhu nám taky dalo pěkně zabrat. Na druhou stranu je zde po dlouhé době dostatek sněhu na běžky  a zimní radovánky, taková pravá "Ladovská zima".

Nafotil jsem i pár fotografií, které si můžete prohlédnout ve fotogalerii.