Petrovy stránky

Letošní Štědrý večer je za námi a s tím i rozbalování dárků u vánočního stromečku. Největší radost z dárků mají samozřejmě děti, pro které je to velká událost.

Anička se na dárky moc těšila a během roku jsme si spolu několikrát hráli na Ježíška. Nejvíce se jí líbí samotné rozbalování dárků. To je pro ni mnohdy větší potěšení než dárky jako takové :-). Rozbaluje dárky všem a má z toho ohromnou radost. A co že to Anička dostala pod stromeček? Ježíšek bral letos vánoční prémie, tak mimo jiné nadělil i nové kolo. Kolo by mělo Aničce vydržet zhruba 3 roky, než z něho vyroste. No a pak se uvidí s čím Ježíšek zase o Vánocích přijde.

Tento víkend jsem byl s Aničkou u kamarádů v Praze. Kromě jiného jsme si společně udělali procházku do centra a viděli jsme jak Vyšehrad, tak osvětlené Staroměstské náměstí (foto 1 , foto 2 , foto 3). Lidí tam bylo opravdu hodně, ale neztratili jsme se a to je hlavní :-).

Dnes ráno Anička pomáhala kamarádce péci cukroví a moc ji to bavilo. Když jsme pak odpoledne jeli vlakem domů, baštila cukroví celou cestu a opravdu jí chutnalo. Možná to bylo tím, že ho vlastnoručně připravovala.

Soumar je název pro zvíře nosící náklad. Přesně takhle jsem se cítil, když jsem byl minulou neděli v Praze. Ale hezky od začátku.

Chtěl jsem se s Aničkou podívat na vánoční Prahu. Plánoval jsem návštěvu u kamarádů a společnou vycházku na Staroměstské náměstí, kde již stojí a svítí vánoční strom. Anička ale zrovna onemocněla, tak jsem nakonec jel do Prahy sám. Navštívil jsem kamarády a společně jsme šli omrknout vánoční strom na Staromák. Musím říci, že vánoční strom mě docela zklamal. Bylo na něm navěšeno příliš mnoho ozdob a světel. Pod tou tíhou měl strom svěšené větve a vypadal trochu jak zmohlá slepice. Za tmy by asi vypadal o poznání lépe.

Druhý důvod proč jsem jel do Prahy byl ten, že jsem měl u kamarádů přichystaný med z Vysočiny. Vzal jsem si na to velkou krosnu, abych to všechno unesl. Když jsem do krosny naskládal 10 sklenic medu, čtyři lahve medoviny plus foťák a stativ a dal si krosnu na záda, myslel jsem, že půjdu do kolen. Hodinová cesta na hlavní nádraží mě málem stála moje záda. Doma jsem krosnu zvážil. Měla téměř 25 kg.

To je tak, když člověk jenom sedí u počítače, do práce jezdí autem a na sport se dívá jen v televizi. Pak ho každý fyzický výkon odrovná. Nebo že by to bylo už stáří? Takhle brzo? :-)

Určitě se vám už v životě stalo, že jste si dali nějaký cíl nebo předsevzetí, ale postupem času počáteční nadšení opadlo, vynechali jste jednou, pak dvakrát a nakonec to vyšumělo do ztracena. Mně se tohle stalo mnohokrát. Dával jsem si předsevzetí, jako že se budu každý den učit angličtinu, že budu pravidelně cvičit, běhat, chodit do posilovny, brzy vstávat, zdravě jíst, no bylo toho hodně. Dopadlo to ale vždy tak, že jsem to vydržel pár dní, v lepším případě pár týdnů, ale málokdy jsem vydržel až do konce. Moje předsevzetí se časem rozplynulo jako pára nad hrncem a vše se postupně vrátilo zpět do starých kolejí.

Myslel jsem si, že je to jen otázkou pevné vůle a že když budu opravdu chtít, tak to dokážu. Ale chyba lávky. Aby se vypěstoval nějaký dlouhodobý návyk a dosáhlo se tím určitého cíle, tak jen vůle a počáteční elán nestačí. Je potřeba pořádná motivace, alespoň tak to píše na svém blogu Leo Babauta. Pokud se prý dostatečně motivujeme, tak jsme schopni dokázat cokoli.

Téměř celý blog Leo Babbauty přeložil z angličtiny do češtiny Pavel Říha, který také vytvořil dva ebooky: "20 tajemství motivace" a "Co jsem se naučil od Lea Babauty". Tyto ebooky si můžete zdarma stáhnout a pokud chcete, tak i volně šířit.

Třeba vás to inspiruje k tomu, abyste si zkusili vytvořit nějaký vlastní pozitivní návyk a splnili si tak svůj cíl.

U naší základní školy je dlouhá alej kaštanů. Když jsme ještě bydleli ve škole, vždycky jsme kolem září, října sbírali kaštany. Někdo vylezl na strom a setřásal kaštany a druhý je sbíral. Takto jsme byli schopni nasbírat celý pytel kaštanů.

Minulý týden jsem si zavzpomínal na svá mladá léta a šel jsem s Aničkou sbírat kaštany. Vzal jsem si žebřík, aby se mi na strom pěkně lezlo, a společně jsme nasbírali košík kaštanů. Po hodně dlouhé době jsem zase lezl po stromě a bylo to fajn.

Z těch nasbíraných kaštanů udělala babička s Aničkou zvířátka. Myslím, že se jim zvířátka povedla, no posuďte sami.

Před týdnem jsme měli sraz od základní školy po 25 letech. Srazy děláme jednou za 5 let obě třídy A a B dohromady (celkem 50 lidí). Sraz máme vždy před základní školou. Po prohlídce školy jdeme do hospůdky, kde se jí, pije, povídá a tancuje.

Letos se nás před školou sešlo pouhých 11 + učitel! Na to, že nás bylo 50, tak to byla dost slabá účast. Sice pak do hospody dorazilo ještě pár dalších lidí, ale i tak to byla bída. Nevím, čím to, že se nás letos sešlo tak málo, ale hlavně, že jsme se sešli a dobře se bavili. Třeba nás za 5 let bude více.

V úterý 1. října jsem se byl v Praze podívat na slavnostní otevření výstavy (vernisáži) fotografií mého bratránka Káji. Vystavené fotografie byly čtvercového formátu a jejich společným prvkem byla voda v mnoha barvách a podobách. Jedna ukázka za všechny.

Všechny fotografie se mi líbily. Zajímavé bylo i povídání, které o Kájovi napsala jeho žena Alena.

Na vernisáži jsem potkal i svého druhého bratránka Standu s rodinou. Standa a Kája jsou bratři a podoba tam určitě nějaká je. Posuďte sami (ten bez foťáku je Kája).

Před několika dny jsme bloudili v přírodním bludišti v Brandýse nad Orlicí. Čtvercové bludiště o rozměrech 35 x 35 metrů je vytvořeno z habru obecného. Stěny bludiště jsou 2 metry vysoké a 0,8 m široké.

My jsme cestu do centra bludiště zvládli úspěšně a netrvalo nám to zase tak dlouho. Pokud někdy zavítáte do tohoto bludiště, tak vás v jeho středu čeká zajímavý had.

Více informací o bludišti naleznete na následujícím odkazu.

V neděli jsem se byl s Aničkou podívat na Cirkus Rodolfo. Bylo to po hodně dlouhé době, kdy jsem byl v cirkusu. Vlastně si ani nepamatuju, kdy jsem byl v cirkusu naposledy.

Cirkus byl poměrně malý, takže tam nebyli sloni ani lvi, ale účinkovali tam poníci, pejsci, kozy, krokodýl a velká krajta. Samozřejmě nechyběli klauni, artisti, žongléři a polykač ohně.

Představení trvalo s přestávkou asi hodinu a půl. Mně se nejvíce líbila sexy žonglérka s obručemi a u Aničky měla největší úspěch asi cukrová vata.

Před týdnem jsem si koupil čtečku elektronických knih Amazone Kindle 6" WiFi. Ke čtečce jsem si koupil ještě kožené pouzdro , které obsahuje i malou lampičku , takže můžu čist i při zhoršených světelných podmínkách.

Hlavním důvodem pro pořízení této čtečky bylo čtení knížek v angličtině. Tato čtečka obsahuje anglický výkladový slovník, takže když nějaké slovíčko neznám, najedu kurzorem před toto slovíčko a ihned se mi zobrazí jeho význam (anglicky).

Na internetu jsem si našel stránku, kde je možné zdarma stáhnout anglické knihy, které jsou upravené (přepsané) pro různé stupně znalosti angličtiny. Například jsem četl knihu Misery od Stephena Kinga, která byla zařazena do úrovně vyšší znalosti angličtiny. Tato kniha ale obsahovala asi jen 2 500 jedinečných slov, takže jsem nemusel tak často vyhledávat neznámá slovíčka ve slovníku.

A jaké jsou výhody čtečky oproti knížce? Ve čtečce můžete mít najednou stovky knížek. Při zapnutí čtečky se otevře knížka na stránce, kde jste naposledy skončili. Na čtečce je možné zvětšovat nebo zmenšovat font písma. Čtečka je velmi lehká a skladná. Na jedno nabití vydrží čtečka asi 4 týdny. Na internetu lze najít spoustu elektronických knih jak v češtině, tak i v angličtině.

Já mám čtečku asi týden a jsem z ní nadšený. Moc hezky se na ní čte a doufám, že s její pomocí přečtu spoustu knih.

Před několika dny jsem poštou obdržel balíček, ve kterém se ukrýval můj první chytrý telefon. Jednalo se o typ HTC Desire X, s operačním systémem Android 4.0.

Tento mobil jsem dostal na zkoušku od mého kamaráda z Brna, který se zabývá programováním aplikací pro mobilní zařízení se systémem Android. Budu kamarádovi dělat takzvaného beta testera jeho aplikací a pokud se mi telefon bude líbit, tak si ho nechám.

Trvalo mi několik dní, než jsem se s telefonem trochu naučil. Je to úplně něco jiného než klasický tlačítkový telefon. Na ovládání Androidu se ale dá poměrně rychle zvyknout a myslím si, že už se ke klasickému telefonu nevrátím. Hold na lepší si člověk zvykne rychle a k horšímu se mu vracet nechce.

Včera bylo Velikonoční pondělí a já jsem s Aničkou šel na pomlázku.

Počasí bylo spíše zimní než jarní - bylo kolem nuly a poletoval sníh. Obešli jsme pár známých, vykoledovali jsme jak obyčejná vajíčka, tak i vajíčka čokoládová, z kterých měla Anička obzvláště radost. Jeden kamarád nás vyfotografoval, abychom měli památku na letošní Velikonoce.

Včera jsme byli nuceni držet černou hodinku, protože došlo k neplánovanému dlouhodobému výpadku elektřiny.

Elektřina u nás na Jelení nešla od cca 16:00 do 22:30, tj. 6,5 hodiny. V obchodě s potravinami jsem chtěl něco koupit, tak jsem dostal do ruky baterku a šel jsem vybírat zboží mezi regály. Doma byla všude zima, protože topíme plynem a plynový kotel bez elektřiny jaksi nefunguje. Teplo bylo pouze v obýváku, kde máme krbová kamna na dřevo. Takže jsme v obýváku zapálili svíčky a hráli žolíky.

Teprve když nejde elektřina, tak si člověk uvědomí, jak jsme všichni na ní závislí. Bez elektřiny prostě nefunguje skoro nic.

Minulou středu Anička oslavila již páté narozeniny. Oproti minulému roku zase o něco povyrostla a o něco "zmoudřela".

Kromě dárků dostala od babičky i tradiční narozeninový dort, se kterým si lehce poradila.

Popřejme Aničce všechno nejlepší a rodičům pevné nervy při její výchově.